středa 5. listopadu 2014

Petra (Hosťa) Francke

Ta sportovní sezóna 2014 nebyla zas až tak strhující v mém podání, zato osobní život prošel dost významnými změnami. 
4.10.2014 jsem si vzala Vencu a tak to všechno začalo nabírat obrátek :)

"Hmm tak kam pojedeme na svatební cestu? Co tak Yukon? Já bych rád běžel 430 mil :D"
Minulý rok, kdy Honza běžel 100 mil jsem říkala, že už nikdy nic takového nepoběží jedině se mnou. Tak a tady to je je Listopad a my jsme přihlášení Honza na 430 mil a já na 100 mil.
Nazvala jsem to Honeymoon yukon arctic ultra. Zní to romanticky, že? Pracuji na blogu, kde budou nějaké informace o přípravách i průběhu závodu a doufám, že i o jeho úspěšném dokončení. Do konce týdne zveřejním.
Tohle poslední  můj extrém,slibuji.




sobota 28. června 2014

SWISSMAN

Před týdnem jsem si prožila jeden z největších zážitků ve svém životě a pořádně si sáhla na dno.
Swissman nás již po příjezdu uvítal ohromujícími horami a my se těšili až je zdoláme. Samozřejmě jsme netušili do čeho jdeme. Pro Honzu to byl první Ironman a pro mě první extrémní ironman, ve kterém v celkovém součtu nastoupáte 6km.

Na tento závod byl povinný doprovod, který nám profesionálně zajistili Honza Oppolzer a Pája Mužíček, bez nich bychom opravdu byli ztraceni.

Ráno vstávačka v 2:30, to bylo smrtící, ale nezbytné, abychom stihli depo a nalodění v 4:15.
Loď nás vedla asi 45 min na ostrov odkud se startovalo směr maják :) Celou plaveckou část jsem neviděla nikoho před sebou jen jsem věděla o Honzovi, který vypálil hned po startu.
V depu jsem byla asi do 10 místa, což bylo motivující. Již při prezentaci nám bylo řečeno, že tento závod není o umístění a vítězem je každý kdo dokončí, až po dokončení jsem pochopila, proč :)

Čekali nás 3 kopce s celkovým převýšením kolem 3,6 km. První 12 km stoupání na Gotthard Pass bylo  po nepříjemných kostkách, které jen prohlubovaly náročnost celé tratě. Představa housky se šunkou mne hnala dopředu :) Pak nasledoval parádní sjezd a výstup na Furka pass, kde už jsem toho měla docela plné zuby, ale představa, že už musím zdolat jen jeden kopec byla motivující. Třetí výstup na Grimsel Pass byl třešinkou na dortu v této cyklistické části, pak 20km sjezd a rovina po cyklo tratích do běžeckého depa. Zpráva, že mi Honza dal na kole hodinu mi dala psychickou sílu do běhu.
Běh začínal kratším stoupáním a poté 12 km rovinou kolem jezera Brienzersee. Už tam jsem cítila, že teplé počasí mi úplně nebude hrát do karet a taky se tak stalo. Zřejmě přehřátí a následně problémy se žaludkem udělaly dlouhý pochod ze zbývající tratě. Naštěstí se Honza Oppolzer rozhodl, že se ke mě přidá již po 8 km běhu což mě zachránilo.
Finální 8 km dlouhé stoupání s převýšením 1100 bylo opravdu poslední kapkou a pro mě totálně smrtící. Poslední km ruku v ruce s našimi doprovody jsem dokončila po 17 hod a 24 min.
Zážitek famózní a zatím pro mě nepřekonatelný.
Takže děkuji SWISSMANE!!!

Honza doběhl v neskutečném čase 13:26 na parádním 13. místě!!! Na běhu za sebou nechal početnou část svých soupeřů.
Dalším úspěšným Čechem byl David Sajner, který doběhl na 80. místě v čase 15:43.
Jsem zvědavá jakým závodem tenhle zážitek překonám :)

Velice děkuji Renče a Barče Kondrovým za podporu, klukům ze specialized Dejvice za servis, Radkovi Kaftanovi za cenné rady k tréninku a v neposlední řadě všem co nám fandili.








pátek 9. května 2014

Back in Czech

It´s been almost month since we left Canada. With the thoughts for the summer season we were excited and motivated for Swissman, Oravaman and other competitions.
First competition in Czech Republic was time trial for 30 km + 10 km run. I wasn´t expecting any good result, because we had snow in winter in Canada compare to Czech guys, so we couldn´t bike since January :)
Time trial was fine and I finished as a 3rd woman. 10 km of run was worse. 3rd place and pain pain and no speed. 
To be realistic, there is no way to be fast in this time for me. I´ve just woke up from winter slow motion run and it´t will take me another month  to get some speed :D
2 Weeks later I was planing Krušnoman, my favorite duathlon 5-80-15.
I was trying to persuade my body, that I am not sick and I can do Krušnoman tomorrow. I was really looking forward for this race.I hope to be smart will pay off  :)
Now it´s about morality and discipline, so fingers crossed that I will have all this for another month :)
If not I will die with pain in one of my dream up race Swissman :)




středa 5. února 2014

Yukon Arctic Ultra - 2nd place

People around keep saying, "You did Ironman, you did marathon, you won European championship, you are special" and you feel satisfied that you achieved something different until the moment when you are around people racing  Yukon Arctic Ultra. You getting psychicaly ready for running marathon in cold weather and you think this should be something special.....

There is a couple outside on the trail and you would never tell, that this people might be racing, but they do. We ask them what distance are they running. We guessed that they will run marathon, but they are going to run 300mile. Even though they just walk, they did 300miles in -30°C, this is really impresive...
We had a dinner day before the race and one guy joined us at our table. I thought this guy will run marathon and probabaly very slow, he doesn´t look like runner...then he start talking about his adventure, when he rowed accross atlantic with his friend in 59 days and you realize, that adventure means something else than race and be fast...
Another person sitting in our table is older man from Australia. When we saw him at the airport he looked like oldschool guy in funny dress carring big bag and ski. We found out, that he is a volunteer and he came just because he likes adventure and he loves traveling and he is a teacher and he is traveling around the world and volunteer at this kind of events. He is coming to Liberec in 2017 and he wants to race in Jizerská 50ka :) 
This group of people were just amazing and inspiring. Some of them did fast, some of them slow, but all of them were happy, that they experienced big adventure.

I am not saying that everybody should do this crazy race, I am saying it´s never  late to experience some adventure :)



I finished as a second woman, got lost and all the time I thought, how it is like to run 100mile...I think that it´s time to move my threshold higher..:)

I am very proud of my boyfriend Jan. He did as a 1st Czech YUA and 1st time in his life ran 160km. He is never afraid of  any adventure, he is a big motivation for me...
Big congratulations belongs to rest of the Czech group - Karel (Jan´s father), Vítek (Pandaman) and Marek for running marathon.